Tillandsie šedá
Tilandsie šedá (Tillandsia usneoides) je velmi zajímavá epifytní rostlina s tenkými listy, visícími na dlouhých výhoncích, pokrytých stříbrnými, mnohočlennými šupinkami, které slouží k pohlcování vláhy ze vzduchu. Rostlina nemá kořeny (kořínek se objevuje pouze u vyklíčených semenáčků).
Způsobem růstu i vzhledem připomíná lišejníky rodu Usnea ? odtud druhové jméno. T. usneoides je rozšířena od Kalifornie v USA až po Argentinu a Chile.
Nenápadné kvítky se objevují jednotlivě v redukovaném kratičkém klasu a mají zelenožluté okvětní lístky. Tillandsii šedou můžeme umístit jak v epifytních sklenících, tak i volně v bytech (častější rosení). Nedaří se jí jen v epifytních skříních, kde trpí nedostatečným pohybem vzduchu. Pokud ji zavěsíme na zahradě do polostínu, obejde se celé léto bez jakékoliv péče!
Světlo
Potřebuje slunné, v každém případě velmi světlé stanoviště.
Teplo
Rostlině vyhovuje pokojová teplota. Musí mít dostatek čerstvého a proudícího vzduchu.
Voda a hnojení
Vodu a živiny přijímá přímo listy. Proto je potřeba rostlinu často a pravidelně rosit vodou, ve které rozpustíme vhodné hnojivo s nízkým obsahem dusíku, nejlépe hnojivo určené k přihnojování na list. Hnojivý roztok musí být silně zředěný.
Rozmnožování
Rozmnožuje se semeny nebo mladými rozetkami, které se sázejí do mělkých květináčů s písčitou půdou. Kořeny brzy mizí a mladé rostliny se přichytí k jakékoliv půdě.
Choroby a škůdci
Hnědé skvrny na listech bývají způsobeny popálením od slunce.
Hnědé špičky listů jsou způsobeny suchým vzduchem, ale také nedostatkem vody uprostřed růžice nebo použití tvrdé vody.
Uhynutí rostliny je u nekvetoucí rostliny příčinou nadbytek vody. Pokud listová růžice odumře po odkvětu rostliny, je to přirozeným jevem.
Rostlina může být napadána puklicemi a vlnatými červci.
Něco navíc
Z vláken se po úpravě splétají provazy, vlákna byla také používána na vycpávky čalouněného nábytku.
 | poslat e-mailem |
 | vytisknout článek |