Tenura (Sansevieria trifasciata) pochází ze západní Afriky. Dodnes se těší oblibě, což jistě souvisí s její pověstnou houževnatostí. Od této vlastnosti je také asi odvozeno lidové pojmenování ?tchýnin jazyk?.
Všechny sansevierie mají oddenky, které jsou někdy tak vitální, že roztrhnou květináč. Starší rostliny vykvétají příjemně vonícími bělavými květy v klasovité latě.
Z asi 70 druhů se pěstuje především:
Sansevieira trifasciata ? má dužnaté mečovité listy s příčným páskováním. Listy mohou dosáhnout délky přes 1 m. Robustní olistění se výborně uplatňuje v pozadí skupin ? ve společnosti rostlin s kapradinovitými listy a rostlin s malými květy. Kromě základního zelenolistého druhu je velmi rozšířena varieta Laurentii se žlutými okraji listů.
Sansevieira Hahnii ? je nízká tenura s listy v růžici, dobře se uplatňuje na desce u okna.
Po celý rok pěstujeme při pokojové teplotě, která může poklesnout až na 15 °C.
Slunné až polostinné stanoviště, listy se však dobře vybarvují jen při dostatečném osvětlení.
Mírná zálivka od jara do podzimu. Mezi jednotlivými zálivkami má substrát slabě vyschnout. V zimě se zálivka omezí na 1?2× za měsíc, v závislosti na teplotě stanoviště. Snáší tvrdou zálivkovou vodu. Nezvlhčujeme střed růžice (mohlo by to způsobit její zahnívání).
V letních měsících slabě přihnojujeme každé 2?3 týdny.
Přesazujeme po úplném prokořenění původního květináče.
Množíme dělením nebo z vedlejších výhonů. Listovými řízky ? z takto množených pestrolistých kultivarů vyrostou ale jen zelenolisté rostliny.
Kořeny zahnívají při nadměrném vlhku.
Zaschlé listy a hnědé špičky ? příliš suchý vzduch.
Někde byla tenura nazývána také ?tětinové konopí?, protože z jejích vláken prý domorodci vyráběli tětivy k lukům.
![]() | poslat e-mailem |
![]() | vytisknout článek |