Patří mezi jeden z nejznámějších sukulentů a existuje na 250 jeho druhů. Pochází z jižní a severovýchodní Afriky. Má mnoho tvarů a velikostí, vytváří růžici zelených dužnatých listů, které rostou většinou bez stonku. Stonek tvoří např. Aloe arborescens a Aloe ferox, které však nejsou vhodné pro malé prostory.
Aloe vytváří uprostřed každé růžice květ klasovitého tvaru, který může podle odrůdy mít bílou, růžovou, oranžovou nebo žlutou barvu. Květ však rostlina tvoří ve vyšším věku. Pro své léčivé účinky se používá v lékařství i kosmetice.
Vhodná je normálmí pokojová teplota. V zimě se uchovává při teplotách 10 až 12 °C (teplota nesmí klesnout pod 5 °C).
Pěstujeme po celý rok na plném slunci. Přes léto je vhodné aloe umístit na slunné stanoviště na zahradě, terase nebo balkóně. Musí být ale chráněné před deštěm.
Od jara do podzimu bychom měli udržovat zeminu mírně vlhkou, v zimě jen zcela výjimečně zalít. Každé přemokření škodí! Aloe snáší i sušší vzduch a nevyžaduje zvláštní rosení.
Během léta každé 2?3 týdny slabě přihnojit hnojivem pro kaktusy.
Přesazujeme podle potřeby na jaře.
Rozmnožuje se postranními výhonky, které se odtrhnou, nechají zaschnout a pak se píchají do písčité půdy.
Při nedostatku vody hnědnou listy.
Přemokření způsobuje černé skvrny na listech, které mohou způsobit i úhyn rostliny.
Listy aloe vera obsahují gelovitou tekutinu. A právě tato šťáva se stala vyhledávaným léčebným prostředkem. Nejúčinnější je čerstvá šťáva z právě utržených podélně rozříznutých listů. Listy můžeme odřezávat kdykoliv podle potřeby. Vhodné jsou rostliny staré alespoň dva roky.
Je-li gel z aloe vera aplikován zevně, pak rychle hojí mnoho menších poranění kůže, jako jsou různá škrábnutí, odřeniny, popáleniny, spálení sluncem, bodnutí a kousnutí hmyzem.
![]() | poslat e-mailem |
![]() | vytisknout článek |